Báseň pro Zdeničku
Pro Zdeničku
Tato báseň je oslavou krásy mé kamarádky Zdeničky, která by, podle mne, měla být učitelkou ženskosti.
Když jsem ji před lety poznala, fascinovala mne její fyzická ryze ženská krása, něžnost, ladnost pohybů, zcela jiné uvažování, tvořivost... Také jsem chtěla být tak krásná! A tak mi o ní nad ránem naskakovaly tak dlouho verše, až jsem je "hodila" na papír.
Vůbec nevím, jak se verše píší, z odborného hlediska jsem asi smíchala jablka s hruškami, ale to je mi fuk. Prostě to tak přišlo, tak to tak je. Nehraji si na básnířku ani spisovatelku, jsem amatér. Mimochodem, víte, co znamená slovo amatér? Znamená milovník - tedy ten, který tvoří cokoli z lásky, bez "patřičného" vzdělání. Není to božské?
Můj kamarád, který si verše přečetl se zeptal: "Neměl by toto napsat muž?" No, pravda měl, ale když ta inspirace přišla mě, prostě jsem to využila. Upozornění: jsem výhradně na muže :-), což neznamená, že nemohu ocenit krásu ženy. Můžeme to udělat každý, bez jakéhokoli záměru, postraního úmyslu, žárlivosti - z hloubky srdce
A jak tedy Zdenička vypadá? Tady je foto...
Více obrázků najdete u ve fotogalerii na www.svetlanaciberova.cz v sekci "Šperky Zdenka Kazdová", nebo v sekci "Proměny", případně na jejích stránkách www.sperkyzdenkakazdova.cz
15. března 2009
Zdeničce
Jsi krásná Zdeničko, jsi vzorem ženskosti
co rozprostřel se v místnosti, když vstoupila jsi do dveří..
V té chvíli každý uvěří, že stvořena jsi byla pro kličky skvostných kadeří
Pro křivku svůdných boků
Pro ladnost chůze, pro tokání všech soků
A každý ihned pochopí proč vznikl parfém, rtěnka, řasenka…
a k čemu je ta další krásná kabelka
To všechno pro Tebe!
Jsi třpytivá jak slunce v kapkách ranní rosy
Jsi radostí co cítím, když slyším zpívat kosy
Jsi něžná jako mlžný opar v letním ránu
Jsi teplem, které cítím, když objímám svou mámu
Jsi čistá jako vločky sněhu, vždyť dala jsi jim svoji něhu
a ony tají v řasách závratí..
nepláčou, že se nevrátí
Jsi průzračná jak moře, co rozlilo Ti barvu do očí
a pohled radostný kolo štěstí v srdcích roztočí
Jsi svěží jako vánek co dal křehkou vášeň Tvému hlasu
Jsi tajemná jak měsíc co dal světlo Tvému jasu
Jsi zvonivá jak rolničky co provází Tvůj smích
Jsi hebká jako chmýří, co zachytí se ve dlaních
Tvé prsty jsou jak bílé klapky klavíru
co vytvořil Bůh na míru
A pozoruji tajně
jak věcí se dotýkají s chirurgickou přesností
..opájím se jejich lehkostí
Tvé paže jsou jak bílá křídla labutí,
co ukrývají moudrost věrnosti ve sněhobílé něžnosti
Když rozvlní se v tanci princezen, je každý sladce omámen
Jsi nádherná, už TEĎ jsi nádherná
Snad všechna krása světa se v Tobě odráží…
Co stane se pak, až Láska skutečná srdce Tvé po okraj vyplní?
Až moudrý úsměv Poznání se rozzáří?
Až z každého rysu Tvé dokonalé tváře rozvine se záře vědění?
Ó Bože, pak budeš nejkrásnější na zemi
Pak budeš Ženou mezi ženami...
Podívej se ráno do zrcadla a děkuj kráse za ten dar
A vnímej srdcem, aby neuvadla a věnuj ji i nám…
….od Světlany
