Jdi na obsah Jdi na menu
 


Síla fotografie...

10. 1. 2013

Síla fotografie….

 

Dívám se dlouze a často na tvou do široka rozevřenou tvář, krásnou jak kniha, co vtáhne tě do děje a nevpustí už ani kousek strohé reality.

Kochám se kouzlem  zubů, co derou se v úsměvu jak perly do světla přes smyslnost rtů. Něžných a hebkých jak samet nejjemnějšího mechu, co láká tě vnořit se do něj a zůstat, na chvíli a možná na věčnost, těch chvil…

Cítím tvé dlaně na svých ramenou v prázdném a přesto plném bytě, jsi tu se mnou i když tu nejsi. Cítím tvou vůni když přijmu měkkou náruč noci, s ní usínám a s ní se probouzím.


V uších, rozrušených vzpomínkou na polibky, slyším tvůj okouzlující měkký hlas. Hravý, smyslný a mužně rázný zároveň, proč mi tak chybí?  Právě teď, když píši tyto řádky svírá mne cosi na prsou, jakoby někdo vzal mé srdce do dlaní a stisknul jej až k restartu. Jako by chtělo vyskočit z těla… Snad aby se znovu probudilo a začalo bít smysluplněji? Proč to tak bolí?

 A zase ty slzy při vnoření se do Tebe, ještě je hodně co k vyplakání… nerozumím tomu, nechápu, ale to není podstatné, netrápím se tím. Jen vnímám, že plakat mám, tak silně až se zalykám a krk se svírá a bolí jak opásaný ocelovou obručí. Poddávám se pláči, se stejnou pokorou a odevzdáním, jako když vítám Tvé tělo ve svém a cítím tu sílu Spojení…za spojením…

Zřejmě máš pro mne velká poselství, zřejmě už teď se rozpouštím pod jejich laskavou tíhou, už teď je má pokora k nim silná až k neunesení. Co všechno člověk vydrží, co  všechno člověk unese. Jak málo mu stačí ke štěstí, jak dlouho mu trvá, než to pochopí…

Pláču, jako bych cosi při získávání ztrácela, jako bych už teď cítila, že to co v tobě dostávám není TO na věčnost… Možná jen na pár chvil, o jejichž délce nikdo nic neví. Jako bych si už nesměla dovolit ani maličké lpění ani lehoučkou závislost, jako bych se měla vzdát a vše odevzdat ještě dříve než jsem vše přijala.

Dnešek nám dá Bůh nějak dožít, říkal Egypťan Sinuhet,  ale o zítřku nikdo nic neví… Přejme si tedy dobrý zítřek.

Jak moc se mi chce žít jen dnešek… když ještě jsi, když ještě jsem, když jsme…

Vždyť o zítřku nikdo nic neví…

 

 

 

Světlana 10. 11. 2010   

 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>


Statistiky

Online: 3
Celkem: 193178
Měsíc: 2424
Den: 81