Jdi na obsah Jdi na menu
 


Advent 2010

10. 1. 2013

 

 

 

_dsc0542m.jpgPondělí 29. 11. 2010   

 

Blaženě čerstvý vzduch dere se do oken přes závoj vloček sněhu  se čtvrtou hodinou ranní, a soutěží s vůní purpury o prvenství.

 

Plamínek svíčky ozařuje krystalky achátů a pobízí andílka ze svícnu k mihotavému letu, jakoby nestačilo, že jsem jej nechala poletovat celou noc a hlídat mé sny.

Je advent…

Zvláštní magie první adventní neděle ještě zcela nepřekročila vlastní stín minulosti. Ještě nebyla jiskřivě čistá, prosycená vysněnou bezpodmínečnou Láskou, něžnými dotyky očí, co svěřují se o hloubce i mělkosti, o touze těla i pokoře z prostého bytí. Ještě nebyla o švitoření milostných slov a hlučnosti krásného mlčení, o hloubce hloubek a magickém propojení. Ještě nebyla zcela vysněná, však přinesla zvláštní kouzlo.

Když jsi včera plaše vstoupil a nejistě prošel bytem, rozhostila se kolem mne magická vůně, která naplnila celý prostor do posledního koutu. Čichové buňky lačně nasávaly a ego zrazovalo – to se Ti jen zdá, nevěř tomu, to není TO. Ale bylo – cítila jsem skutečnou vůni SVÉHO MUŽE. Byla jsem jak lvice, co bezpečně pozná vyvoleného samce. Toužila jsem se zabořit do té vůně, vnímat ji každým pórem svého těla, cítit ji ještě dlouho ze své kůže po tom, co odejdeš.. Voníš mi, tak báječně omamně mi voníš. Od první chvíle.

Jsem zamilovaná do Tvé pachové stopy, do něžného pohybu smyslných rtů, když se zvolna rodí slova, do plachosti nejistoty s jakou nakláníš hlavu, když nevíš.. Jsem zamilovaná do rozhodnosti s jakou vzpřímeně nosíš své krásné mužné tělo, do čistoty Tvého dechu, do touhy po čistotě Tvé duše. A marně hledám svůj odraz ve Tvých očích, ty stejné jiskřičky vnímání a citu... a nevidím, možná se jen neumím dívat?

Ach ta očekávání, jak bolestná jsou prozření, jak nepoučitelná je lidská bytost.

Však je tu jistá změna – rodí se náročně pěstovaná, hýčkaná VÍRA - co ještě není to jistě bude, co nebylo společné, lze prožít sám se sebou a hodnota prožitku zůstává stejně vzácná. Opravdu? Občas se ještě víra koupe ve slaných potůčcích smutku, i přesto se mnou zůstává.

JÁ VĚŘÍM... 

Věřím jako nikdy dříve, možná proto pláču?

4.44 …krásný čas, magie čísel, jako by připomínala základní duchovní zákon – vše je jak má být a vše je velmi velmi dobré. Vždyť vše co přichází je pro mé nejvyšší dobro, čeká mne jen to nejlepší, učí moudří… Je krásné to vědět, jen těžké občas žít, když  prastará lidská touha hraje s vírou přetahovanou.

Za okny se ledový vítr laškovně proplétá větvemi stromů, užívá si své síly a svobody, a bělost sněhu milosrdně přikrývá bezbarvost zimy. Zkouším se ladit na vyšší vibrace - probouzím vděčnost za teplo domova i něžný zvuk kláves počítače, za kužel světla lampičky, za vůni purpury i otevřenou náruč vyhřáté postele. Co na tom, že jsem v ní jen já. NO A CO! zní nejlepší mantra všech dob. Jsem přece jedinečná, svůj nejlepší partner, jsem živoucí bytost, nezaměnitelná...  Zatím jen vyčtená moudra se slanou příchutí slz, co nerozpustí touhu po pevném objetí vyvoleného muže. 

Probuď se! Jsi přece Světlana… těhotná světlem, tím nejčistějším! - slyším odněkud z hloubky. Proč se světlo rodí tak pomalu? 

Ano, toužím být světlem, co těší se, až něžně pronikne k zavřenému srdci a prozáří jej láskou a nekonečnou vírou. Na věčnost.

Zatím netuším, že to zavřené srdce je mé...

 

...5.55 h

 

 

 

 

 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< leden / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 183411
Měsíc: 2222
Den: 78