Jdi na obsah Jdi na menu
 


7 DNÍ BEZ JÍDLA

6. 4. 2014
7 DNÍ PŮSTU 7. 3. 2014 – 13. 3. 2014
 
Proč jsem se pro půst rozhodla, je asi nejčastější dotaz. Pokusím se tedy odpovědět, úvod je trošku obsáhlejší.

Celý život mám tak trošku problémy s jídlem, jednak s jeho trávením a také s množstvím, přejídání byl můj obor, tedy hlavně od puberty (ne že bych měla přejídání už za sebou).
V dětství mi hned tak něco nejelo, měla jsem vždy extrémně vyvinutý čich a podle něj i jídlo „třídila“. Přímo jsem nesnášela maso, zvláště tlusté (zvedal se mi žaludek, jen jsem ho viděla), zapáchajícím peklem byly kynuté knedlíky.  Proto byl mou nejčastější potravou sladký černý čaj a chleba s máslem, případně voda se šťávou a čerstvé pečivo, nebo patka chleba, patky to bylo moje.
Už v sedmi letech mi při procházce přírodou přišla vize (a že jsem jich tedy měla), že jíst je naprostá marnost. V duchu mě napadalo, jak by bylo skvělé spolknout nějakou pilulku, takový Amaroun, a o víc se nemuset starat. Přišlo mi divné, že mamka stojí naštvaná každý den u plotny (jaká energie jídla to pak je, když se nevaří s láskou?), my to pak sníme, jdeme vše druhým koncem vypustit (uvědomujete si množství stolice? Co vlastně zůstavá v těle z jídla? Je to tak 15%! Kvatoví fyzici dokázali, že v buňce zůstává po jídle jen světlo - viz film Život ze světla na YouTube), no a pak se celý cyklus opakuje. Do zblbnutí stále dokola - shánění surovin, vaření, těžko, stolice, shánění surovin, vaření... Kdyby nám po jídle bylo alespoň dobře, ale to je spíše výjimka, než pravidlo.

Pro tento život jsem si ovšem vybrala rodinu statkářskou, kde se zabíjel pašík 2x ročně minimálně a každý den bylo na pekáči nějaké to zvířátko, žádná čerstvá zelenina, ovoce si také moc nepamatuji. Postupem času jsem podlehla stravovacímu rytmu rodiny a maso se naučila jíst, jen hovězí do mě nikdo nedostal. Největší pohromou bylo dušené hovězí, to mi bylo zle, jen jsem jej cítila. V hluboké dospělosti jsem byla schopná si dát hovězí guláš, ale že by to pro mne byla delikatesa, se říci nedá, dokonce jsem se jím jednou přiotrávila a od té doby už hovězí nikdy nepozřela. Jako  pro dítě bylo přijatelné pečené kuře a i na něm jsem našla něco „tlustého“, občas prošlo i libové vepřové. 

Postupem času jsem zvlčela a jedla standardně jako většina národa – uzeniny, maso, mléčné výrobky, pečivo, alkohol, sladkosti… A přibývaly zdravotní problémy, deprese, pocity marnosti a stálý pocit plného břicha, stále mi bylo po jídle těžko. 30 let jsem se trápila s kvasinkovou infekcí Candida, až jsem si sama přišla na to, že léčit se dá jen změnou životosprávy. A tak hruba před 20 lety přišla doba zásadního zvědomování a já začala třídit co jíst a co ne.

Radikálním zlomem pro mne bylo první setkání s bretariánem Henri Monfortem v roce 2011. Když jsem zjistila, že lze žít bez jídla i pití, byla jsem nadšená. Henri mé pocity z dětství o marnosti vaření a jedení jen potvrdil. Dokonce jsem zjistila, že můj tehdejší stravovací režim je už vlastně přípravou na pránu
.

Pak to šlo docela rychle. Postupně mi začalo zapáchat maso tak, že prostě odešlo z mého jídelníčku, stejné to bylo s alkoholem, opustilo mne i pečivo (to, oproti masu, s radostí očichávám) a minulé září, po 10 dnech detoxikace vodou s javorovým sirupem, citronovou šťávou a kajenským pepřem (to je strava na celých 10 dní
), jsem zvolna přešla k živé stravě. Ne na 100%, občas nějaký test super jednoduchého vařeného jídla proběhl, ale nedopadlo to dobře, následovala „otrávená“ nálada, útlum, těžko.

Problémem zůstávala chuť se přejídat i živou stravou, cítila jsem, že se potřebuji posunout zase o kousek dál.  Symbolika přejídání je mi sice jasná – cosi mi chybí, tak to prázdné místo zaplňuji jídlem, také buněčná paměť hraje roli – hladovění předků máme v buňkách zapsané.
A protože platí, že když je žák připraven, učitel přichází, narazila jsem už po několikáté na stránky
www.pust.cz , kde padla první pozornost na kapitolu Krok za krokem k půstu, a tam se otevřela tabulka s půstovacím plánem od ledna do září. No a to byla výzva. Bylo rozhodnuto. Vánoční sedmidenní pobyt ve tmě to jen potvrdil a tak jsem se začala těšit na leden 214, až nastolím nový životní rytmus.

Ono když si nastudujete důkladně tyto stránky včetně diskuse, skládá se vše jako puzzle a člověk pochopí, že nejrychlejší pomoc tělu je opravdu půst. A navíc je zdarma a to nemluvím o tom, co ušetříme za jídlo a kolik času máme navíc pro sebe
. Velmi příjemným průvodním jevem půstu je i hubnutí. Přebytečná kila mne trápí od 15 let, kdy jsem byla schopná 10 kg přibrat za prázdniny a pak je zase za krátkou dobu shodit, vypracovala jsem se až na 71 kg, což při výšce 161 cm je docela dost. Váhovými výkyvy a neuspořádanými vztahy, jsem si způsobila žaludeční vředy už v 17 letech.
 „Zápas“ s kily pokračoval i při živé stravě, kdy jsem za půl roku zhubla „jen“ 8 kg. Půst s nimi ovšem rázně zahýbal (viz fotodokumentace dole).

Co bude dál opravdu netuším, ani to neřeším. Nemám v hlavě, že toto nemohu či nesmím. Pokud přijde na něco konkrétního chuť, klidně si to dám. Odříkání je násilí, vše musí přijít přirozeně, bez omezování. I půst musí za člověkem přijít, líbí se mi na něm svoboda, volnost, nezávislost. Potřeba jíst je totiž stejná závislost, jako každá jiná. V podstatě je to touha po celistvosti, po spojení se svým vědomím, s Vesmírem. Proto se stále s něčím či někým spojujeme, toužíme po té extázi propojenosti. Někdo se stále vrací k sexu, někdo k jídlu, někdo cigaretám nebo alkoholu. Princip je stejný – touha po JEDNOTĚ, SKUTEČNÉM BOŽSKÉM NAPLNĚNÍ.
 
  
 
PRŮBĚH PŮSTU:
1.       Den 7. 3. 2014
Pocity při půstu: Den proběhl v pohodě, celý den jsem školila. Jen se ve školící místnosti moc netopilo a na studené vodě při půstu, je celkem chladno J. Po semináři přišla únava, kolem 17 h jsem si lehla a probudila se až v noci. Spánek jsem protáhla až do rána. Byla to taková zvláštní časová smyčka, kdy mi vůbec nedošlo, že jsem usnula nalíčená, oblečená, neumytá… To se stalo naposledy v pubertě.
Vše je ovšem k něčemu dobré, alespoň jsem zjistila, že mé klientky, které si odmítají večer odlíčit můj výtvor, mají pravdu, když tvrdí, že jim líčení přes noc vydrželo. Skutečně vydrželo, je vidět, že zvolená kosmetika fakt umí J (a to není návod na neodličování se, to vřele nedoporučuji!)
Program: Lektorování v projektu Paní svého času díky podnikání - téma Profesní image, symbolika vzhledu, co svým vzhledem sdělujeme světu 9 – 15h
 
2.       Den 8. 3. 2014
Pocity při půstu: Probudila jsem se s „otrávenou náladou“, zřejmě se začalo uvolňovat velké množství toxinů, jemné ťukání permoníku v čele také nebylo nejpříjemnější. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, jak krizi překonat. Pomohla meridiánová rozcvička a v průběhu dne masáž hlavy, obličeje, uší a prstů, velká úleva. Nálada byla trošku v útlumu, byla jsem i celkově zpomalená, přetrvává chladno a klasicky při půstu obrovská žízeň. Druhý den se ukázal jako nejkrizovější.
Program: Asistence u kadeřnice s klientkou, líčení a barevná typologie 9 – 14 h. Odpoledne v 16h jsem odjela vlakem do Hradce na oslavu kamarádčiných 40. narozenin, tak jsem si užívala vůní bohaté tabule se všemi možnými dobrůtkami, při půstu je super, že se člověk může živit vůněmi jídla a tak ho všem očichávám, kávu takto „piji“ už řadu let.  Mojí dobrotou byla teplá filtrovaná voda.
 
3.       Den 9. 3. 2014
Pocity: Třetí den byl určitě lepší, trvá zpomalenost, žízeň, jinak v pohodě.
Program: Asistence při nákupech oblečení s klientkou v Hradci Králové 11 – 15 h
 
4.       Den 10. 3. 2014
Pocity: Stoupá energie, nálada výrazně lepší, jinak vše v pohodě. Večer jsem si udělala výplach střev, protože od 2. dne nebyla stolice. Byla to velká úleva, tolik „hmoty“ jsem tedy nečekala J
Program: Konzultace + úprava obočí 9 – 10 h. Asistence při nákupu oblečení 15.30 – 17.30 h
 
5.       Den 11. 3. 2014
Průběh půstu: Ráno jsem se rozhodla zopakovat klystýr, tuhá stolice se už neobjevila, v břiše zvláštní pocity, po výplachu. Energie není zatím dost, chůze musí být pomalejší, zadýchávám se, zpomalená je i řeč, připadám si jak trošku opilá, špatná artikulace. Trvá obrovská žízeň.
Program: volný den, vyřizování pošty a restů, odpoledne 1 h procházka s hůlkami
 
6.       Den 12. 3. 2014
Průběh půstu: Obrovský příval energie, šlo i dobíhání na autobus, pocit, že dnes jsem tedy jasně na práně J, přetrvává jen žízeň.
Program:  Den byl tedy opravdu akční, tak se trochu rozepíši pro vášnivé čtenáře a milovníky synchronicity. Hlavním programem bylo setkání Kruh ZeMě s Ernestýnou Velechovskou Praha http://www.ernestina.cz/  + přednáška Adolfa Innemana v Galerii Zdeňka Hajného. Celý program od 9 – do 22 h.
Den měl tak zajímavý průběh, že se o něj podělím: Budíček 5.30 h, omylem jsem si nastavila budík o hodinu později, nicméně jsem za 45 min. stihla sprchování, umytí a vyfoukání vlasů, nalíčení, sbalení, vymyslela jsem i novou „kompozici“ oblečení (viz dole fialová kombinace s minisukní). MHD mi ujelo, protože jsem zapomněla, že mi jdou hodiny o 4 min. později, tak jsem přešla na druhé stanoviště, rozměnila peníze na dobití karty na MHD, to jsem ovšem nestačila realizovat, trolejbus se už blížil. Lístek jsem si tedy koupila u řidiče za trošku víc peněz, které si MHD opravdu zaslouží. Tento trolejbus ovšem nejel na nádraží, bylo nutné přestoupit a světe div se, když dojížděl na přestupní zastávku, předjel nás ten, co na nádraží jede. Zastavily současně, a tak jsem stačila z jednoho vyskočit a do druhého naskočit. Fakt super synchronicita. Na nádraží jsem dorazila dokonce 14 min. před odjezdem Regio Jet, koupila jízdenku a stačila dobít kartu na MHD. Na jízdence stálo – vagon č. 6, sedadlo 66, tedy 666 – ďáblovo číslo, to už jsem se musela fakt smát. A protože ochrana shora je tu stále, leželo na mé sedačce bílé pírko. 
Pak už jsem si jen užívala úžasné jízdy s touto společností a péči stevardky. Z vlaku jsem se ještě stačila domluvit s dcerou, která pracuje kousek od místa zasedání Kruhu a stihly jsem krátké rande a dokonce i prohlídku jejího úžasného pracoviště.

Kruh ZeMě byl naprosto úžasný, plný fantastických osobností. Např. Gabriela Filippi, Patrik Ke, Adolf Inneman, astroložky Věra Várady a Petra Nel Smolová, šéfredaktor časopisu Ve hvězdách Roman Zahrádka, Dr. Strunecká (autorka knih Doba jedová, Jak přežít dobu jedovou). Prostě silná sestava
J Hlavním programem bylo ladění velké akce zaměřené na obrodu národa na Bílé Hoře 24. 5. 2014. Více najdete na http://www.obrodanaroda.cz/, na těchto stránkách se můžete podívat i na video pozvánku na tuto akci (i já tam lákám). Na akci jste srdečně zváni. Setkání skončilo před 18h a já se vydala na přednášku o kruzích v obilí Adolfa Innemana, byla úžasná, jen mě mrzelo, že jsem musela odejít dříve kvůli vlaku. Ten měl 20 min. zpoždění a tak mi ujel bus. Dlouho čekat na další se mi nechtělo, pěšky to mám z nádraží domů cca
6 km, no a o půlnoci s troškou mrazu nic moc, tak jsem zvolila taxík. Přece si nebudu kazit závěr dne šetřením, že? Taxametr před domem zahlásil 244 Kč, také pěkné číslo
J
 
7.       Den 13. 3. 2014
Průběh půstu: Energie přetrvává, stejně jako neuhasitelná žízeň, jinak vše v pohodě, žádný hlad, lehce se ladím na zítřejší návrat k jídlu, to je největší slabinou půstařů.
Program dne: Asistence při nákupu oblečení 10.30 – 14.30 h, další průzkum obchodů pro přehled pro klientky do 17.30 h, od 18 h přednáška o Keltech cca do 19.30 h
 
8.       Den – návratovka 14. 3. 2014
Průběh: Ráno jsem se velmi těšila na teplou vodu s citronem, skvělá změna, když se 7 dní pije voda čistá, opravdu jsem si ji užila, vypila jsem za dopoledne snad 2 litry. První jídlo: Jak jsem se dočetla u zkušených půstařů  (www.pust.cz) je důležité si první den dát lehce napařenou zeleninu – musí zůstat „živá“, žádná mrtvá hmota, velikost porce – jedna hrst. Princip stravování by měl vypadat takto: HLAD – JÍDLO – STOLICE – HLAD – JÍDLO – STOLICE… No a tak jsem čekala na hlad, ten přišel kolem poledne. Napařená zelenina byla blaho, trošku jsem ji ještě rozmixovala, aby s tím tělo nemělo tolik práce. Energie spousta, jídlo stačilo bohatě.
 
                                    Velikost porce v syrovém stavu                                   

dsc_7569.jpg

Velikost porce po napaření a rozmixování

dsc_7573.jpg

  
 
Program dne: Konečně volný den!!! Tedy kromě úředničení a vyřizování restů. Abych nezakrněla, vyrazila jsem večer od 18 do 21h na tanec 5. rytmů s Raducou Vojáčkovou http://www.5rytmu.cz/. Nevěděla jsem, jak zvládnu 3 h tance, ale energie bylo dost, jen tělo trošku pobolívalo, dlouho se takto nehýbalo.
 
9.       Den – návratovka 15. 3. 2014
Průběh: Naplánovala jsem si tentokrát mrkvovou šťávu (podle Petra Pavlíčka http://www.petr-pavlicek.cz/, případně k druhému jídlu druhou porci napařené zeleniny. Pocity super, vše v pohodě, tělo se přes noc zregenerovalo, protože tanec 5. rytmů je opravdu léčivý, plně respektuje možnosti těla a dodává spoustu energie.
Program dne: Taneční dílna s Raducou Vojáčkovou 10 – 17h, tedy čistých 6h tančení. Byla jsem opravdu překvapená, jak skvěle tělo reagovalo a kolik mělo síly. Hlad se dostavil až v poledne, tak jsem si v kruhu tanečnic dala svých 250 ml mrkvové šťávy s kapkou olivového oleje a citronu, popíjela a „prosliňovala“ jsem svou baštu celou hodinu a věřte, že to bylo blaho. Moc dobré jídlo. Večer po tanci hrstka napařené zeleniny a zkouška zeleniny syrové – kousek červené papriky a čtvrt rajčete. Opět nekonečný požitek blaha.
Usnula jsem jako miminko už před 20h.
 
 
10.   Třetí den návratovky 16. 3. 2014:
Průběh: Ráno přišla jasná instrukce těla, že už by šlo ovocné smoothie, což mne velmi potěšilo. Nejdříve jsem tradičně vypila teplou vodu s citronem, tuším, že tak 1,5 litru (postupně samozřejmě), hlad přišel kolem 11h, tak hurá mixovat – zvolila jsem jablko a pomeranč, rozmixovala s troškou vody a pak už si jen užívala blaženosti toho daru. Pomaličku po lžičkách, dokonale promísené se slinami. Vynikající.
 
Ohřívání surovin na snídani                                                Slastný výsledek

ohrivani-snidane.jpg                smootie.jpg

                                                           
 
No a právě teď je 14.15 h a hlásí se hlad, jdu napařovat zeleninku. Půstařům zdar a půstu obzvlášť!
Program dne: Ten je asi jasný – sepisuji zážitky z půstu, zpracovávám fotodokumentaci postavy, tu najdete na další stránce.
Upozorňuji, že úžasný pohled na mé tělo není ani po zhubnutí
, které je nejvíce patrné na fotkách z profilu. Celoživotně tělo nijak neposiluji, pohyb přímo flákám, to je teď můj další úkol. Jsem moc zvědavá, jestli se s mým povoleným bříškem dá opravdu něco dělat. A kdybyste měli pocit, že moje kůže na břichu dostala hubnutím zabrat, tak musím upozornit, že takovou jsem ji měla už v pubertě, dávno před porodem. Je to taková rodová tradice a velká výzva sebe přijetí. No a také výzva k mentálnímu přeponastavení rodiných vzorců. Mělo by to jít - když všechno je jen myšlenka :-). 

V lehčím těle se cítím opravdu báječně, baví mě, co všechno si teď mohu dovolit v oblečení, to je fakt úleva, nemuset stále maskovat příliš přebytečná kila. Z fotek je také jasně vidět, že tukových zásob mi zbývá ještě dost. Hubeňour ze mne rozhodně není, i když celkový úbytek na váze od minulého léta je cca 12 kg. Uvidíme, co přinesou delší půsty (podle kalendáře na www.pust.cz). Ten další mě čeká už v dubnu – 15 dní.
O vývoji mého stravování se dozvíte více z videa https://www.youtube.com/watch?v=qSHy2OtlPMg , kde popisuji stav po prvním díle semináře „Moje nové tělo“ s Taťánou Viškovou a Veronikou Matějkovou.
 
 
Světlana Čiberová
intuitivní celostní vizážistika
O2: 603461814
www.svetlanaciberova.cz
www.svetlaninosdileni.cz                                                                                           
 
 
Fotodokumentace postavy:

Léto 2013 – 64 kg

leto-2013.jpg          leto-2013-profil.jpg               leto-2013-ze-zadu.jpg

Březen 2014 - 52,2 kg

03-2014-z-predu.jpg              03-2014-z-profilu.jpg         032014-ze-zadu.jpg

               
      
Nejlépe je změna vidět na starém oblečení (uschovaném pro dokumentaci vývoje těla):

Léto 2012 po „zmrzlinové“ Itálii cca 66 kg

dziny-2013.jpg   bile-kalhoty-2012.jpg    kosile-2012.jpg
Březen 2014 52,2 kg

dziny-2014.jpg                    bile-2014.jpg          kosile-2014.jpg

 

KOUZLO OBLEČENÍ  aneb co si teď (ve 52 letech) mohu „dovolit“

03-2014-z-predu.jpg dsc_7545.jpg  dsc_7548.jpg  dsc_7553.jpg

 
 
Hubnutí je při půstu pro macíky příjemným průvodním jevem, nicméně není cílem. Nejsem „cílař“ ani v běžném životě, to mne nějak míjí, tak ani tady žádný nemám, nechám se překvapovat tím, co mi tělo a vedení shora dovolí. Užívám si toho, co přichází. A že toho ještě přišlo - znovu přejídání, touha po vařeném, smaženém... I tyhle zkušenosti sepíši. Jednak je to dobrá terapie i pro mne, a jednak velká inspirace pro ostatní, kteří si řeší problémy s jídlem. Přátelé, nejste v tom sami 
 
 
 
 
              
 
 
 
              

  

 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< leden / 2018 >>


Statistiky

Online: 2
Celkem: 183482
Měsíc: 2207
Den: 54