Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vlastimil Marek - nejen pro budoucí maminky

7. 12. 2011

marek_smile_small_green_orn.jpgVLASTIMIL MAREK - velký znalec života, muzikoterapeut, odborník na vztahy, těhotenství a orgasmické porody.

Chytáte-li se mít miminko, opravdu nastudujte vše od Vlasty Marka, nebudete litovat času, jeho blog je obsáhlý: 

http://blog.baraka.cz/2010/04/hudba-hlas-a-meditace-jindy-a-jinde/

 

Když jsem před lety zažila přenášku Vlasty Marka, byla jsem jím unešena a bylo mi líto, že už nemohu mít děťátko. Po jeho vysvětlení souvislostí, bych si to tedy opravdu užila!

Jeho povídky a knihy mne opravdu velmi nadchly. Například povídka "Kdybych znovu žila se svým mužem" je lahůdková záležitost. A proto přikládám:

Vlasta Marek                                                      Kdybych znovu žila se svým mužem…

Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu víc ženou.                                    Nechovala bych se k němu z pozice síly, protože to je mužská role, ale učila bych ho síle své lásky. Víc bych ho objímala a hladila, než se přela a bojovala.Neříkala bych, že       k němu budu milá až potom, co bude milý on, ale byla bych k němu milá, aby se naučil, co to znamená, a jak je to i pro něho výhodné.

Nenutila bych ho žít podle svých očekávání, ale očekávala bych, že bude žít
svůj život.
Už bych ho nekritizovala, protože to s muži nefunguje, většinou se zaseknou
a nikdy na tuhle „prohru“ nezapomenou. Naopak, vždycky, i za sebemenší věc,
bych ho chválila.
Víc bych mu naslouchala a méně ho poučovala. Vím už totiž, že muži říkají
stejnými slovy něco jiného než ženy (berou vše jako instrukci), a také že mluví
málo, ale co řeknou, na rozdíl od žen udělají.
Nenechala bych se kamarádkami přemluvit k tomu, abych o něm mluvila, natož
negativně. Naopak, vždycky bych stála při něm a bránila ho, třeba proti kamarádkám,
ale dokonce i proti svým rodičům. Z historie a pozitivních příkladů totiž vím,
že když žena následuje svého muže, zvláště v dobách krize, vždy ji to nakonec posílí
a o to víc je sama sebou.
Pokud bych chtěla, aby opravil kapající kohoutek, zmínila bych, že obdivuji jeho
organizační schopnost, s jakou vždycky dokázal sehnat opraváře (nechala bych na
něm, kdy a jak), a jen tak mimochodem bych vyjádřila přání, aby ten kohoutek
přestal kapat.
Nenutila bych ho chodit se mnou nakupovat, ale o to víc bych obdivovala, jak
dokáže sehnat, co je třeba.
Vysvětlila bych mu každý měsíc, že před menstruací a často i během ní budu říkat
věci, které tak ve skutečnosti nemyslím – aby to nebral vážně (aby se k smrti
nepolekal, že je našemu vztahu konec).
Naopak bych brala velmi vážně, když by se podivil nad mým dvacátým svetříkem
nebo tričkem.
Domluvila bych si s ním jasné signály – například, když přijdu nahá (tomu neodolá
žádný muž na světě), mám chuť se milovat. Nebo když si dám na hlavu ručník,
bolí mne hlava (aby nepodléhal hlubinné krizi že zase něco zkazil). Už totiž vím, že
mlčení ženy je mučení muže a muž je ze ženy stále poněkud zmaten.
Nikdy bych mu nekladla nezodpověditelné otázky, protože už vím, že když
muž něco neví, je ponížen a bere to jako životní prohru. A také bych po něm už
nechtěla, aby rozhodoval, který svetřík mi víc sluší.
Nerozčilovaly by mne jeho ironické poznámky, protože bych už věděla, že to je,
jako když kluk podrazí holce nohy, tedy způsob pozornosti a vyjádření zájmu.
Nejprve bych ho nakrmila a až potom bych si s ním povídala.
Nevytírala bych a nezametala pod jeho židlí, když na ní zrovna sedí, protože už vím,
že i on v bytě potřebuje svůj bezpečný koutek a je tím ponižován.
Nevyčítala bych mu noviny a televizi, protože už vím, že to je jeho odpočinek po
„lovu jelena“.
Neustále bych mu dávala najevo, jak mi imponuje, a sama bych se ho snažila co
nejvíce (něžností, péčí, nebo nahotou) inspirovat. Nikdy bych mu neříkala, že se
k sobě nehodíme, protože je tak jinej, ale obdivovala bych ho, jak je krásně jinej.
Už bych po něm nechtěla, aby se choval a vypadal jako hrdinové telenovel a romantických
filmů, protože ti se skutečností nemají pranic společného: jen programují
k závislosti ke konzumu (propagovaných předmětů a pomyslných rozkoší). Už totiž
vím, že poměřovat svého muže vyretušovanými hvězdami je nesmysl a začátek
konce vztahu.
Nepřipravovala bych se na milování pozdě v noci dvacet minut v koupelně,
protože vím, že nečinností trpí a že by mi mohl usnout, ale pomilovala bych
se s ním a až pak bych šla do koupelny. A i kdyby zpočátku nechtěl, už vím, jak
snadné je přemluvit ho k tomu. Už také vím, že zatímco žena je desetkrát citlivější
než muž, a to na celém těle, muž je skutečně citlivý většinou jen na tom jednom
místě, takže evolučně nemůže mít nejmenší ponětí, jak mne hladit. A také že
to má v tomto a jiných ohledech s mou náročností a mými potřebami těžké,
protože jemu ke spokojenosti stačí, abych přišla nahá.
Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu vstřícnou, jemnou a přijímající
ženou, a on by pak tím víc byl uvolněným, ale zároveň silným, citlivě na mé
potřeby reagujícím a oporu poskytujícím mužem.

RODIT JINAK                                                                                       http://www.youtube.com/watch?v=7xN1f0cSmhg

HUDBA JINAK                                                                                       http://www.youtube.com/watch?v=wnuwSdagEvA&feature=related

DUCHOVNOST JINAK                                                                                 http://www.youtube.com/watch?v=_zXfgTbq57Y&feature=related

JAK JSME ZMATENI ROZUMEM                                                                http://www.youtube.com/watch?v=_zXfgTbq57Y&feature=related 

HUDEBNÍ NÁSTROJE DUCHOVNOSTI                                                    http://www.youtube.com/watch?v=yMbXUZNmufE&feature=related

 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< leden / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 183482
Měsíc: 2207
Den: 54